Tepelný odpor zdiva určuje, kolik tepla dům uvnitř udrží

Pálená cihla je nejrozšířenější stavební materiál. Všechny ostatní jsou s ní srovnávány, proto je dobré se podívat na její tepelně izolační vlastnosti. To je veličina, která je v současnosti pro stavební materiál nejdůležitější. 

Hodnoty, které nás zajímají, jsou v zásad tři, tepelný odpor R, součinitel prostupu tepla U a součinitel tepelné vodivosti λ. 

Tepelný odpor udává, jaké množství tepla prochází jedním čtverečním metrem konstrukce určité tloušťky v každé vteřině, jestliže jsou na obou stranách této konstrukce jiné teploty. Pokud se jedná o konstrukci danou více vrstvami, sčítají se způsobem:  
R = R₁ + R₂ + R₃ + … = d₁/λ₁ + d₂/λ₂ + d₃/λ_3.  

Jinými slovy se dá říct, že tepelný odpor vyjadřuje, jakou plochou konstrukce a při jakém rozdílu teplot na jejích površích, dojde k přenosu 2 Wattu, čili k přenosu energie o velikosti 1 J za 1 sekundu. Má označení R a jednotku [m²·K/W]. 

Tepelný odpor se projevuje i při površích konstrukce. Na rozhraní obklopené vzduchem, jako důsledek šíření tepla prouděním vzduchu a sálavé výměny tepla s kontaktními povrchy.  

Existuje několik různých prostředí, kde nacházíme odlišné hodnoty tepelného odporu. 

• Nevětrané nebo chcete-li uzavřené konstrukce. Zde se vedení tepla projevu prouděním nebo sáláním. Proto jsou hodnoty R této vrstvy závislé i na směru tepelného toku, tloušťce vrstvy a orientace konstrukce. Dále se rozlišuje, zda jde o svislou či vodorovnou konstrukci. 
   
• Větrané nebo chcete-li otevřené konstrukce. Zde se předpokládá propojení s venkovním prostorem. Tím, že vznikne dvouplášťová nebo také otevřená konstrukce, se předpokládá, že v dutině je stejná teplota jako venku.  
   
• Slabě větrané. Tady se uvažuje nad skutečností, že takové vrstvy mají částečné propojení s venkovním prostřední. Jedná se například o dutiny za venkovním zdivem, kde jsou záměrně ponechány některé svislé spáry volné, tedy nevyplněné maltou, pro zajištění odvodu pronikající vlhkosti a podporu vysychání zdiva. 

Norma ČSN pracuje s hodnotu součinitele prostupu tepla U 

Vezměme si například klasickou pálenou cihlu o tloušťce 45 cm, ta má velice malý tepelný odpor. Udává se hodnota v rozmezí 0,65 až 0,75 (m²K/W). Aktuální doporučení u novostavby je 4 (m²K/W), tedy několikanásobně vyšší.  

Současná stavební norma ČSN 73 0540-2 o tepelné ochraně budov, ale nepracuje s tepelným odporem R, ale s veličinou prostupu tepla U. To je de facto reciproční hodnota zmínění R. Platí, že U se rovná zhruba 1/R. Pokud to tedy přepočteme na současnou normu, tak součinitel prostupu tepla U je pro plné zdivo o tloušťce 45 cm zhruba 1,3 (m²K/W). Čím menší je hodnota U, tím lepší jsou izolační schopnosti zdiva. Podle závazné normy ČSN 730540-2 je požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla U=0,3 (m²K/W), ale doporučení je 0,25 (m²K/W). Pro nízkoenergetický standard je třeba vykázat až hodnotu U=0,18 až 0,12 (m²K/W). 

Doporučenou hodnotu pro vnější svislé stěny bez problémů splňuje například jednovrstvové zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Tento materiál dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U= 0,21 W(m²‧K) případně i nižší. Tepelné vazby v rozích a při napojení okenních otvorů jsou řešeny pomocí doplňkových cihel, tím pádem je možné předejít vzniku tepelných mostů.  

Podobně jako v sousedních zemích (především v Německu a v Rakousku) se i u nás objevují cihelné bloky o šířce 500 mm, které mají součinitele prostupu tepla nižší než U= 0,16 W(m²‧K), což odpovídá tepelnému odporu R= 5,88 (m²‧K/W) nebo i lepšímu. Pakliže jsou dutiny vyplněny tepelně izolačním materiálem, je dosaženo až U= 0,11 W(m²‧K). Takový materiál lze podle této definice označit za izolační materiál, který splňuje všechny požadavky pro konstrukce obvodových zdí. 

Oldřich Janeba